!!!!! 10.12.2014 se nám narodila čtyři krásná koťátka. Dva kluci a dvě holky. :-) !!!!!

Bengálská kočka

      Kočičí plemena, která se byť jen vzdáleně podobají svým divokým předkům, jsou velmi oblíbena. Lidé si vždy toužili krásné, avšak hrdé divoké kočky podmanit. I proto vznikají nová kočičí plemena, která z divokých předků pocházejí. Nejznámější je kočka bengálská.

      Na začátku šedesátých let 20. Století došlo v USA k prvnímu plánovanému spáření mezi domácí krátkosrstou kočkou a divokou kočkou bengálskou. Narozená koťata byla důkazem toho, že páření obou těchto kočičích druhů je možné. Problém byl v tom, že koťata z první generace se nedala ochočit a všichni kocouří potomci byli neplodní.

      V roce 1981 zopakovala chovatelský experiment americká genetička Jean Millová, která dobře věděla, jaká úskalí takovéto šlechtění s sebou nese. Divoký bengálský kocour totiž považoval domestikovanou domácí kočku za kořist nebo vetřelce a plaché divoké bengálské kočky měly sklon své potomstvo usmrtit v případě jakéhokoliv ohrožení. A tak zkoušeli chovatelé pod vedením paní Millové odchovávat divoká koťata pod domácí kočkou nebo umělým odchovem. Tyto odchovy přinášely výsledky a koťata byla použita v dalším programu šlechtění. I tady se vyskytovaly problémy. Kocouři z prvních generací byli bez výjimky neplodní, z druhé pak z 50 %. Zakřižování dalších plemen (habešské kočky, egyptské mau, ocicat) vedlo ke stírání exteriéru divoké bengálky.

      O plemenu bengálské kočky, jako o domestikované ušlechtilé kočce, lze hovořit až tehdy, nevyskytuje-li se v rodokmenu kočky divoký předek nejméně ve čtyřech generacích. Obecně to znamená, že generace F4 a ostatní generace bengálských koček jsou považovány odborníky za plně domestikované kočky a dají se chovat v běžných bytech. TICA uznala bengálské kočky v roce 1984, sněžné a mramorované v roce 1994. FIFe přiznává tituly bengálským kočkám až od roku 1999.

Popis plemene

    Bengálky mají svou postavou připomínat kočkovité šelmy. Trup je velký a velmi svalnatý, hlava poměrně malá, oble klínovitá s širokým čenichem a silnou kulatou bradou. Oči bengálských koček jsou velké a oválné, mírně zešikmené, barvy zlaté, zelené nebo oříškové. Srst je hustá, bohatá, na dotek měkká. Zbarvení srsti hnědé, v odstínech od pískově žluté, béžové přes zlatou, skořicovou až k červené. Existují i sněžné, stříbrné, modré a vzácně i celočerné. Poslední tři barvy nebyly dosud uznány. Kresba bengálských koček může být velmi rozmanitá. Rozděluje se na tečkovanou a mramorovanou. Tečkování tvořené rosetami je dovedeno k dokonalosti divokých zvířat, připomínají pak levharta či ocelota. Mramorování může být také vícebarevné.

Hmotnost těchto koček se pohybuje v dospělosti od 5,5 kg až do 10 kg.

Povaha

     Povaha bengálek je aktivní, temperamentní, ale ne divoká či agresivní. Tyto kočky mají výborný mateřský a lovecký pud. Nejlepší hrou je tedy pochopitelně lov. Většina bengálek má ráda vodu, nemusí to však být pravidlem. Ke spokojenému životu potřebují prostor a velké šplhadlo. Možnost výběhu jim udělá radost. Nemají sklon k útěkům a tak se drží svého bezpečného teritoria. Bengálky mají rády společnost a tak soužití se psy a jinými kočkami bývá bezproblémové. Naopak soužití s hlodavci a ptáky nelze doporučit. Bengálská kočka je nejen krásná, ale i velmi inteligentní. Pokud je dobře vedena již odmala, je mazlivá a něžná, přátelská a láskyplná.

      K nám se první bengálské kočky podařilo přivézt až v roce 1994. Dnes je chovatelská základna poněkud širší, odchovávají se u nás kvalitní koťata. Většímu rozšíření tohoto plemene brání především finanční náročnost. Cena za kotě se pohybuje od 20 tis. Kč až po 40 tis. Kč, za kvalitní chovné kotě.

Bengálské kočky zůstávají stále velmi vzácným plemenem.